20. října 2026
Z Charity Prachatice-Vimperk
Přinášíme rozhovor se sociální pracovnicí Simonou Vančurovou, DiS., která se věnuje doprovázení pěstounských rodin.
Co vás přivedlo k práci v oblasti pěstounské péče a co vás na ní nejvíce naplňuje?
Na práci v rámci doprovázení pěstounských rodin mě nejvíce naplňuje možnost být součástí příběhů dětí, které neměly jednoduchý začátek života. Těší mě, když vidím, jak si děti postupně zvykají na nové prostředí, získávají pocit bezpečí a vytvářejí si vztahy s lidmi, kteří o ně pečují. Velký smysl vidím také v podpoře samotných pěstounů, kteří se každý den snaží dětem vytvořit láskyplný domov.
Jak konkrétně Projekt Pěstoun pomáhá dětem a náhradním rodinám?
Naším cílem je, aby náhradní rodiče věděli, že na péči o svěřené děti nejsou samy. Každá rodina má svého doprovázejícího pracovníka, na kterého se může obrátit s otázkami i problémy, které běžný život přináší. Pomáháme pečujícím osobám zvládat náročné výchovné situace, podporujeme je při komunikaci s biologickou rodinou dítěte, zajišťujeme vzdělávání, odbornou pomoc i možnosti odpočinku. Důležitou součástí naší práce je také samotné dítě, jeho potřeby, přání a pocity.
Jaké nejčastější problémy řešíte s náhradními rodiči, s pečujícími osobami?
Nejčastěji společně řešíme běžné výchovné situace, nastavování pravidel a hranic, školní povinnosti nebo vztahy v rodině. Velkým tématem bývá také kontakt dětí s jejich biologickými rodiči. Někdy pečující osoby potřebují poradit, jak reagovat na chování dítěte, kterému úplně nerozumí, nebo jak mu pomoci zvládnout náročné emoce. Často ale nejde o žádné velké problémy. Někdy stačí si o situaci popovídat, podívat se na ni z jiného úhlu a společně najít řešení.
Co bývá pro pěstouny nejnáročnější při navazování vztahu s dítětem, které si s sebou nese těžké životní zkušenosti?
Myslím si, že jednou z nejtěžších věcí je získat si důvěru dítěte. Děti, které zažily odmítnutí, nejistotu nebo opakované změny prostředí, mohou mít problém uvěřit, že se na někoho mohou skutečně spolehnout. Někdy se to projevuje vzdorem, odmítáním blízkosti nebo chováním, kterému pěstouni zpočátku nerozumějí. Je důležité si uvědomit, že za takovým chováním se často skrývá strach a předchozí zkušenosti dítěte. Budování vztahu proto vyžaduje čas, trpělivost a pochopení. Pěstounům se snažíme pomáhat porozumět tomu, co dítě prožívá, a společně hledáme způsoby, jak mu vytvořit pocit bezpečí.
Jaké jsou druhy náhradního rodičovství v České republice?
V České republice existuje několik forem náhradní rodinné péče. Patří mezi ně osvojení neboli adopce, pěstounská péče, pěstounská péče na přechodnou dobu, poručenství s osobní péčí a svěření dítěte do péče jiné osoby (tzv. svěřenectví).
Jednotlivé formy se liší především tím, kdo o dítě pečuje, jaká má práva a povinnosti a zda jde o péči dočasnou, nebo dlouhodobou. V naší doprovázející organizaci pracujeme s rodinami, které mají děti svěřené do pěstounské péče či do péče jiné osoby. Naším cílem je, aby děti měly stabilní a bezpečné prostředí a pečující osoby potřebnou podporu.
Co byste vzkázala lidem, kteří o pěstounství uvažují, ale mají strach, že tuto roli nezvládnou?
Řekla bych jim, že mít obavy je úplně přirozené. Pěstounství je velká zodpovědnost a rozhodnutí, které ovlivní život celé rodiny. Nikdo ale nemusí být dokonalým rodičem a mít odpověď na každou situaci. Důležitá je ochota dítě přijmout, snažit se mu porozumět a být připravený i na náročnější chvíle. Pěstounství přináší spoustu výzev, ale také mnoho krásných okamžiků. A hlavně bych chtěla zdůraznit, že pěstouni na to nejsou sami. Jsme tu od toho, abychom je podporovali a pomáhali jim zvládat situace, které mohou nastat.
